Jak vzniká nová receptura?

Ty nejlepší nové recepty vznikají za pochodu... 

Jak pro vás vznikají nové lívancové recepty? Majitelka bistra, paní Marta nás nechává nahlédnout do celého procesu — od prvního nápadu až po finální chuť na talíři.

1. Který z vašich bestsellerů byl původně "omyl"? Stalo se vám někdy, že jste něcopokazila a výsledek byl paradoxně lepší než původní plán?

Inspiraci na kombinace bereme hlavně z každodenního stravování. Lívanec je totiž hodně neutrální základ, takže se dá velmi dobře kombinovat s různými chutěmi. Díky tomu můžeme zkoušet nové variace, ale většinou nevznikají z vyloženého omylu – spíš z přirozeného hledání toho, co spolu chutná dobře.

2. Jak poznáte nápad, který stojí za to rozvíjet, od toho, který je jen momentální výstřelek, co lidi nebudou chtít jíst?

Je to u nás hodně přirozený proces. Nic moc dopředu neplánujeme a nelámeme to přes koleno. Když nás nějaké jídlo nebo kombinace zaujme, hned sipředstavujeme, jak by se to dalo udělat s lívanci.

Hodně inspirace na suroviny a kombinace bereme i od profíků – třeba z restaurací oceněných Michelin Guide, kde se často kombinují ingredience, které by běžného kuchaře nebo kuchařku ani nenapadly.

Naše jednoduché pravidlo je: když to chutná nám, bude to chutnat i lidem.

3. Jak vypadá samotné ochutnávání finálního receptu? Ochutnáváte lívanec sama v pět ráno v prázdném bistru, nebo máte okruh "pokusných králíků", kterým věříte víc než sobě a jsou ti nejlepší kritici?

Většinou to probíhá doma v rodinném kruhu. Nové kombinace vždy nejdřív ochutnávají naši blízcí a musí je "schválit". Jsou to vlastně naši první a nejupřímnější kritici – když to chutná jim, máme většinou jistotu, že to bude chutnat i hostům.

4. Který recept vypadal v hlavě jako geniální průlom, ale v realitě skončil jako absolutní nepoživatelný propadák?

Takových pokusů bylo určitě víc, ale úplně nepoživatelné se nám naštěstí ještě nic nepovedlo. Spíš než o propadáky šlo o kombinace, které byly třeba zbytečně přeplácané, nebo naopak chuťově nevýrazné.

Konkrétní příklad si teď asi ani nevybavím, ale je to součást procesu – člověk občas něco zkusí a zjistí, že méně je někdy víc.

5. Jaký lívanec si u Vás nejčastěji hosté dávají a jakou nejpodivnější kombinaci si hosté k lívanci dali?

Dlouhodobě mezi nejoblíbenější patří kromě lívanců s míchanými vajíčky kombinace avokádo, slanina, feta, bazalka a limeta. Je to spojení, které je chuťově velmi vyvážené a hosté se k němu často vracejí.

A pokud jde o trochu netradiční kombinace, občas nás hosté překvapí. Například když si někdo dá míchaná vajíčka, slaninu a k tomu šlehačku. Na první pohled to zní zvláštně, ale někdy právě tyhle nečekané kombinace fungují překvapivě dobře.

6. U kterého lívance Vás mrzí, že je tak populární na úkor ostatních? Co vám o Češích a jejich chutích prozradil fakt, že lidé nakonec stejně nejčastěji sahají polívanci s míchanými vajíčkami?

Asi slaný karamel – ten je totiž hit snad úplně všude. Někdy je až škoda, že kvůli němu lidé nezkusí i jiné, možná zajímavější kombinace.

Ale jinak je to vlastně trochu naopak, než by si člověk myslel. Češi často sáhnou po zajímavějších nebo tradičnějších chutích a rádi zkoušejí něco nového. Naopakcizinci bývají ve výběru spíš opatrnější a často zvolí klasiku, třeba lívance smíchanými vajíčky.

7. A jaký lívanec máte Vy úplně nejradši a jste na něj nejvíce pyšná?

Ze slaných mám nejradši kombinaci halloumi, hummus, avokádo, sezam, med a rajčata. Je to krásně vyvážené – slané, sladké i svěží chutě dohromady.

Ze sladkých mám moc ráda lívanec s arašídovou pěnou, jahodovým džemem a ovocem. Je jednoduchý, ale chuťově výrazný a vždycky funguje.